Historie HHO Brownova plynu

1766 – Henry Cavendish,  byl britský vědec, který zapsal jeho objev vodíku nebo něčeho, co nazýval „hořlavým vzduchem“.[1] Popsal hustotu hořlavého vzduchu, které tvoří voda při spalování, v roce 1766 v novinovém článku „On Factitious Airs“ (Nepřirozené povětří). Antoine Lavoisier později opakoval Cavendishův experiment a dal prvku jeho dnešní jméno, totiž vodík (hydrogen).

1776 – Holandský vědec Martinus van Marum dělal různé experimenty s elektřinou. V průběhu jednoho z jeho experimentů (v Groningenu v Holandsku) objevil kyslík (Oxygen) a vodík (Hydrogen) vzniknuvší pomocí elektrolýzy. Objevil (při nějaké nehodě?) že jeho směs může být zapálena elektrickou jiskrou. Martinus van Marum, Delft, Groningen, Harlem, 1750 – 1837

1781 – Antoine-Laurent de Lavoisier, Paříž, 1743-1794,  byl francouzský prominentní šlechtic v historii chemie, financí, biologie a ekonomie. Uvedl první verzi zákona o zachování hmoty,[2] rozeznal a pojmenoval kyslík (oxygen) v roce 1778 a vodík (hydrogen) v roce 1783. V roce 1781 Lavoisier napsal: „Léau est le grand réservoir, où la Nature trouve la masse de combustibles, qu’elle forme continuellement sous no yeux, et la vegetation paroît être son grand moyen “ (M.1781. p. 491). Což česky znamená asi toto: „Voda ve velké nádrži, v níž příroda najde množství paliva, co se neustále tvoří před našimi zraky a článek je jeho skvělý prostředek“.

1789 – Holandští chemici Paets van Troostwijk a Joan Rudolph Deiman (Amsterdam) dokázali jejich experimentem za prvé, že voda a její prvky jsou jednoznačně 1 atom kyslíku (oxygen – O) a 2 atomy vodíku (hydrogen H2), které lze elektricky rozdělit z vody na její prvky, totiž vodík a kyslík. Zapalovali prvky (kyslík a vodík) a proměňovali je zpět ve vodu. V tom samém experimentu  byli schopni změřit přesný obsah prvků.

1803 – Robert Hare vyvinul a experimentoval s kyslíkovo-vodíkovou (oxy-hydrogen) foukačkou

1826 – Thomas Drummond objevil že intenzivní osvětlení je vytvořeno, když kyslíkovo-vodíkový plamen je směrován je směrován na slopec oxidu vápenatého, který může být  zvýšen až do bílého žáru bez tavení. Postavil tzv. „Drummond Light“ také nazývané „Limelight“.  Tento „Drummond Light“ může být vytvořen kyslíkovodíkovým plynem a oxidem kalcia.

1860 –  Belgičan a Francouz v jedné osobě Jean Joseph Etienne Lenoir postavil první vůz, který produkoval jeho vlastní hořlavý vodíkový pohon  pomocí elektrolýzy, jež byla napájena z baterie.

1875 –  Jules Verne ve své knize Tajuplný ostrov, napsal následující větu:  „Voda se rozloží na její jednoduché prvky a rozloží se nepochybně elektřinou, která se pak stane mocnou a zároveň zvládnutelnou silou. Ano, moji přátelé, věřím, že voda bude jednou používána jako palivo.

1888 – Mnoho výzkumů týkajících se aplikací a produkce vodíkového plynu bylo provedeno po roce 1800. Například  a)  Přidávání uhlíkové páry do vodíkového plamene pro získání lepšího plamene pro svícení a topení. b) Bezpečné spalování vodíku smíchaného s kyslíkem za použití Bunsenova hořáku a použití kovové mřížky jako proti zášlehové ochraně. Už v té době velmi dobře věděli jak používat tento plyn.  Ale nebylo to ekonomické, protože cena elektřiny, pomocí níž byl vodík vyvíjen, byla velmi vysoká a dostupnost omezená.

1918 – Charles H. Frazer patentoval první „Hydrogen Booster“ – Vyvíječ vodíku – systém pro spalovací motory. USA Patent.No. 1,262,034. Uvedl, že jeho objev: 1) zvyšuje účinnost spalovacích motorů. 2) – kompletně spaluje uhlovodíky. 3) motor se stává čistším. 4) může být použito nižší kvality paliva při dosažení stejného výkonu

1935 – Vynálezce Henry Garrett patentoval elektrolytický karburátor a povedlo se mu nechat jet auto jen na vodu

1943 – 1945 – Vzhledem k vážnému nedostatku konvenčních paliv na konci 2.světové války (WW2) používala Britská armáda kyslíkovodíkové plynové (HHO Oxyhydrogen gas) generátory ve svých tancích, lodích a dalších autech, aby prodloužila dojezd a ochránila motory před přehřátím v Africe. Používali generátory velmi podobné těm dnešním, které spoří palivo díky HHO (speciálně válcová konstrukce článků). Ihned po 2.světové válce vláda nařídila odstranit a zničit všechny generátory ze všech automobilů a tanků (motorů obecně).

….. zařízení a technologie měli upadnout v zapomnění. Leč alespoň pár generátorů z války se zachovalo.  V polovině 70.let německá společnost Lötgerat začala produkovat kyslíko-vodíkové generátory. Použili nové moderní materiály a díly mimo Brownova článku a zplynovače. Ty byly samozřejmě mnohem starší a byly vyrobeny jen přibližně z masivní oceli. Vyrobili je stejně jako všechno ostatní vojenské vybavení kvůli odolnosti. To je důvod proč je toto zařízení i dnes stále funkční.

1962 – William A. Rhodes (USA) je první vynálezce známého patentu elektrolyzéru, který produkoval jednoduše odváděný plyn, který dnes nazýváme Brownovým plynem. V polovině 60.let 20.století pak Rhodes založil společnost Henes Corporation s partnery, kteří převzali kontrolu nad jeho projektem a Rhodese odstřihli. To však byla osudová chyba, protože ještě neměli Rhodesovu nejefektivnější konstrukci. Henes Corp. nakonec selhal a pak šel z ruky do ruky. Nakonec byl získán Dennisem McMurrayem. Společnost se nyní jmenuje Arizona Hydrogen a vede se jí dobře. Sídlí ve Phoenixu (Arizona, USA).

1974 – 10 let po Williamu Rhodesovi patentuje Australan Yull Brown (původem Bulhar Ilja Velbov 1922-1998) na jeho vlastní konstrukci plynového elektrolyzéru (dnes známého právě jako Brownův elektrolyzér po svém vynálezci). Brown strávil zbytek svého života pokusy o komerční úspěch. Podařilo se mu přesvědčit investory, aby utratili přibližně 30 milionů dolarů a ti téměř 30 let setrvali v tomto společném úsilí. Vzhledem k jeho celoživotnímu bádání a práci je poctěn tím, že nazýváme plyn HHO i nadále Brownovým plynem. Později bylo založeno několik společností a to jak ve spolupráci, tak ve vzájemné konkurenci s Yullem Brownem. Tato varianta vodíku (voda H₂O rozložena na jednotlivé atomy H-H-O v poměru 66 dílů vodíku ku 34 dílům kyslíku) se tedy nazývá Brownův plyn.

1977 – Lewisovo výzkumné centrum NASA provádělo série testů na typickém americkém 8mi válcovém motoru V8 LARGE BLOCK. Výsledek byl ohromující. Navrhovali také alternativní metodu produkování plynu, která byla efektivnější než běžná elektrolýza. NASA Document: NASA TN D-8478 C.1 květen 1977 Zpráva, kterou vzala na vědomí vláda i parlament se jmenuje:  „EMISSIONS AND TOTAL ENERGY CONSUMPTION OF A MULTICYLINDER PISTON ENGINE RUNNING ON GASOLINE AND A HYDROGEN-GASOLINE MIXTURE“.

1990 –  Juan Carlos Aquero patentoval systém přeměny energie pro spalovací motory, které používají HHO plyn a páru. Evropský patent:0 405 919 A1 / 90306988.8 26-06-1990.

1990 – Stanley A. Meyer obdržel patent na metodu produkce Kyslíkovodíkového palivového plynu (Oxygen-Hydrogen Fuel Gas). Patentové číslo: 4,936,961 z 26.června 1990. To co udělal a co bylo opravdu objevné byl dielektrický rezonanční obvod(dielectric resonant circuit). Stanley Meyer udělal auto, kde palivem byla pouze voda.

1991 – V roce 1991 KIM SANG NAM z Koreje navštívil laboratoř Yulla Browna na předměstí Sydney.  To byl začátek Brownovi spolupráce s B.E.S.T. KOREA. Byli úspěšní ve vývoji inovativní technologie týkající se Brownova plynu. Dnes je B.E.S.T. Korea společně s B.E.S.T. Norinco jedním z největších světových výrobců originálních generátorů Brownova plynu.

1994 – Eagle-Research, George Wiseman v Kanadě zahajuje nezávislý výzkum v otázce Brownova plynu HHO. Opustil tradiční technologii a konstrukci eletrolyzéru. Čerpal však z jejich výzkumu v alternativních energiích. Zajímavě a nezávisle a hlavně efektivněji rozvinul konstrukci Williama Rhodese s mnoha vylepšeními. William Rhodes přezkoumal a potvrdil technologii Brawnova plynu. Dnes Eagle research prodává generátory Brownova plynu HHO a mnoho jiných řešení v oblasti alternativních energií.

2000 – 2010 Mnoho společností po celém světě patentovalo svůj generátor HHO. Nejdále se dostala Korea a mezi jinými nadnárodní společnosti jako je Samsung. V celé Asii je technologie stále populárnější a zbytek světa ji rychle dohání.

2010 – 2013 Americké a kanadské společnosti vyvinuli řídící jednotky pro moderní spalovací motory. Řídící jednotky jsou nezbytné pro dosažení ještě lepších výsledků pro snížení spotřeby. Pro auta se vstřikováním jsou podmínkou. Byly zadokumentovány úspory paliva dosahující až 60%. V Česku je už technologie také známa. Existují jak výrobci, kteří razí vlastní cestu, tak pobočky zejména severoamerických společností. Většímu rozšíření brání zejména nedůvěra Čechů. Češi obecně nevěří alternativním palivům jako je LPG, CNG nebo E85. V kombinaci s nimi se totiž HHO jeví jako sen, v němž úspory dosahují až 80% o čistotě výfukových plynů ani nemluvě.